čau, mohl by mi někdo prosím Vás doporučit nějaký materiál na netu na vkládání friendů a vše okolo nich.
Chci si pořídit jednu sadu, moje 2 sady vklíněnců jsou mi málo už. Díky
Ahoj, nemáte někdo český manual k Advizorum? Mám manual pouze k Vectorum, ale jelikož nemají hrudní pás, tak tam chybí podstatná část z HRM funkce a dalšími podfunkcemi. Díky
Ahoj. Zajímal by mě jak nosíte vklíněnce na sedáku. Už mě to přehrabování na pár karabinách štve a tak mě napadlo, že bych jen ty nejpoužívanější nosil na karabinách či preskách a na ty méně používané přivázal smyčku z dynemy (jasně vím že to ocelový lank
je takovej problém v dnešní době v dnešní foťáků na mobilech a podobně doplňovat k zápisům aspoň fotky když už se odflákne popis? - předešlo by se třeba tomuhle: http://www.lezec.cz/cesta.php?key=75643
Zdar, párkrát jsem četl v různých knížkách, že dřív existovalo něco jako stupně horolezectví pro jejichž zdolání bylo potřeba, ne jen lézt určitý stupeň obtížnosti, ale také např. absolvovat přechody hřebenů a horské tůry v zimních horách. Má někdo povědo
Sháním nějaké starší fotky z lezení v lokalitách Pražských a okolních. Nevěděl by někdo? Určitě se tu taky pořádalo dost horoškol a jiných akcí,... možná nějaké pražské oddíly by něco mohly mít. Dík.
Zdar, párkrát jsem četl v různých knížkách, že dřív existovalo něco jako stupně horolezectví pro jejichž zdolání bylo potřeba, ne jen lézt určitý stupeň obtížnosti, ale také např. absolvovat přechody hřebenů a horské tůry v zimních horách. Má někdo povědomí jak to fungovalo? bylo to dobrý nebo ne? Taky by mě zajímali konkrétní kritéria pro získání stupňů.
V mnoha sportech existovaly výkonnostní třídy, horolezci měli určitě třeba Mistra sportu,... a nějaké znalosti a um museli ukázat i instruktoři horolezectví, kteří byli taktéž odstupňováni (ale nevím jestli jsou nějaké konkrétní podklady dostupné v literatuře nebo na netu). Ještě stále se pořádají i různé skalní a horské závody nebo terénní běhy, něco si dělali i samy oddíly. Takový příklad je dobře zdokumentovaný třeba na webu EC v článku Metodické řady. Jestli to k něčemu je, si každý musí odpovědět sám, někomu to může pomoct donutit se ty věci udělat, jinej to zmákne i tak.
Určite už na samotné vystavenie členského preukazu bolo nutné absolvovať nejaké metodické dni, nie ako dnes, že stačí zaplatiť.
Výkonnostné triedy sa zaviedli po tom, ako spolky horolezcov stratili právnu subjektivitu a organizované horolezectvo prevzala telovýchovná jednota, takže okolo roku 1950, ale možno sa systém tried zjednotil neskôr. Podľa toho, čo vraveli starí, v horách /Tatrách/ liezli noví členovia bez výkonnostnej triedy s cvičiteľom. Stačilo však vytiahnuť desiatky skalkárskch ciest, aby získali základnú výkonnostnú triedu a doprovod cvičiteľa nepotrebovali. Pri splnení určeného počtu ciest danej klasifikácie, výšky /v podmienkach boli aj hrebeňovky, túry s bivakom atď/ mohli postupovať na III., II. a I. výkonnostnú triedu, prípadne získať titul majstra športu.
A odznaky horolezec ČSSR - bronzový, strieborný a zlatý. Dnes síce v Jamese existuje strieborný a zlatý odznak, ale udeľujú sa skôr za dlhoročné členstvo, než za výkony či iný prínos. A odznak horolezec ČSSR dnes? Bežne na aukre.
Kvalifikácia cvičiteľa bola tiež kategorizovaná na III., II. a I. triedu, dnes cvičiteľ neexistuje, kvalifikácie nahrádza SCI, RCI a MCI - inštruktor lezenia na umelých stenách / sport climbing instructor, inštruktor lezenia na skalách /rock/ a inštruktor horolezectva /mountain/.
Isto to bola krásna doba, veď vtedy boli horolezci hrdinovia, statoční a féroví chlapi, ktorých slovo platilo. Dnes horolezca spraví odborný asistent predaja v dudyšporte za štvrť hodiny z každého, kto je ochotný uňho nechať výplatu. A dneska lezci, to sú buď nesúrodé bandy feťákov a sypačov ignorujúcich zákony, metodiku či morálne zásady, alebo chlapi, čo si potrebujú nahoniť ego či liečiť komplex menejcennosti. A hlavne sa rozmáha masa ľudí, pre ktorých je lezenie len pohybovou aktivitou, ako keby to bol nejaký tenis alebo čo.
Či bol systém výkonnostných tried dobrý alebo zlý, na to nikto, kto nevidí svet čiernobielo, neodpovie. Myslím, že pre starcov to mohlo byť niečo ako pre dnešných mega hustých climberov 10+, 9a, OS, 5.12d...- čiže na jednej strane veľký motivačný faktor /ich nemohla motivovať klasifikácia, kým používali uzavretú a maximálny šiesty stupeň už mali vylezený/, na druhej strane degradácia horolezectva na šport. Výhodou bolo, že výkonnostná trieda im výrazne zvyšovala šance na získanie výjazdovej doložky či miesta v organizovanom zájazde, o ktorom mohli rozhodovať aj ľudia, čo síce horolezectvu nerozumeli, ale im to politicky myslelo. Nevýhodou boli výstupy "nasilu" - množstvo ľudí bivakovalo naschvál a blízko od chaty len preto, aby splnili podmienku výkonnostnej triedy a hlavne množstvo ľudí riskovalo ba i zahynulo, napr. vyrážaním na túry aj v zlom počasí,len aby splnili predpísaný počet zimných výstupov.
Dúfam, že nejaký pamätník pridá osobné zážitky alebo nejaký archivár vytiahne tie predpisy.