Tak se upeklo že se pojede bouldrovat, výběr auta nakonec padl na Slávkova Tranzita, a tak v úterý večer vyráželo z BBčka 9 lidí směr Ádr.

Cesta do Ádru byla doprovázena střídavě hudbou a střídavě Českým rozhlasem 1 kde se naše mužstvo trápilo v hokejovém utkání proti Rusku, ani občasné "Jardo pojď " nesoucí se autem nepomohlo našim k vítězství. Po pár zastávkách, většinou kvůli málo obsahovým měchýřům sužovaných pivem, dorážíme kolem 24. hodiny k Peňákovi na další pivko.  Posilněni PU 12kama se vydáváme bydlet do altánů pod Křižák. Ještě než se Majkl, Michal, Monroe, Vašek, Lahvi, Chrdlík, Andey, Zuzka, a já uložíme ke spánku, tak si nevyčistíme zoubky jako bobr, ale zazpíváme si. Padne mnoho a mnoho songů, které kdo ví kde se berou, než všichni usneme.


Ráno jako ze škatulky, sluníčko dotěrně pálí, a Andrey naše stádo zahání do auta, že potřebuje dovést Albertovi do Redpointu ňáké ty nové chyty a.9. : ) V Redpointu zároveň fasujem mapku bouldrů která není ani potřeba, protože Ostaš máme už celkem zmáklou a nejedem tam prvně. Nicméně dalším zájemcům o bouldrování v okolí, doporučuji se v RP stavit a požádat o info nebo radu.
Když nakonec zastavíme pod Ostaší a vydáme se obloukem kolem kopce, vypadá naše skupina se třemi bouldermatkami a dvěmi čistícími bydli dost exoticky i proto, že je nás už deset neboť se k nám v RP připojil Žofin, že prej potřebuje dofotit filmy než mu projdou záruční lhůtou. Na paseku s šutry dorážíme celkem brzo a tak volíme rozcvičku typ dřevorubec-lesák a začínáme odklízet hromadu chroští zpod "Malého střecháče". Hromadu jsme přesunuli o 5 metrů a dobře rozcvičeni se pouštíme do bouldrování. Následují sázky, vyleze/nevyleze a postupně si všichni začínají brousit bříška o zdejší pískovec, někdo v lehčích jiný v těžších bouldrech, jsou i tací, co si brousí břicho se slovy: "z bazénu je výlez lehčí". Další fakt je, že si postupně všichni za intenzivního slunečního svitu začínáme spalovat záda. Žofin fotí, Chrdlík fotí, Andrey taky něco blejskne, sem tam ňáká póza, uvidí se co z toho bude.


Postupem dne se začínáme trousit pod část vyklizeného Malého střecháče a že se to vyzkouší...z dálky jen vidím jak Andreyovi vlajou nohy ve 4 metrech a pod ním je les rukou chytačů a jak se přehupuje přes vrcholovou hranu, pak ještě, Lahvoň, Majkl, a další, chce to trochu, možná i víc morálu ale jde to.
Usmaženi sluncem se přesouváme do lesa a dáváme si siestičku a dopřáváme si něco málo co jsme si vzali k jídlu a pití. V lese je taky dost šutrů a tak se po chvíli zase roztrušujeme po okolí. Do rajbasů se první pouští Monrou a pak ho většina nás následuje a taky si v tom zabojuje.
Kolem půl sedmý se scházíme u auta a vyrážíme směr Ádr, že si zkusíme "Dlaňák"  já s Andreyem ještě dva bouldry poblíž. Cesta nás opět vede nad kemp Stránských a my se rozdělujem. Kluci zkouší Dlaňák a my dva bouldry dál. Oproti Ostaši jsou tyhle tři bouldry úplně o něčem jiném a je velmi snadné se na nich zaseknout a tak se i děje. Na oko lehké problémy, jsou lehké jen pro Andreye a oba se divíme, když i já je přelejzám, jak jsme se zlepšili nebo co, před rokem jsme je totiž prakticky nenastoupili. Všechny chyty jsou oblé a jde víc o balanc než o sílu. Mám totální radost po přelezení těchto dvou krásných bouldrů a jdem za zbytkem výpravy k Dlaňáku. Ten zatím vylezl jen Lahvi a snaží se ho dát znovu a přijít na podstatu problému"v čem to sakra vlastně je?" Čas kvapí, a tak balíme věci a po smažáku u Peňáka se vydáváme na cestu do Prahy, v našem transbuse to postupně usíná, posádka se probouzí jen na močení a nakonec na konečnou ve 24:00 v Praze.
Byl to fantastickej výjezd, se supr lidma, na supr šutry, za perfektního počasí a myslím že jsme si všichni perfektně zabouldrovali a že bříška a záda dneska pálí nejenom mně. Prostě krása, krása.


Čugo někdy na Ostaši, Jirous.
PS. Fotky budou snad ještě dnes, a na pravopis nehleďte : )