Jak jsme slíbili, i letos jsme vyrazili do Rumunska, abychom zde pokračovali v započaté práci a udělali další lezecké cesty.

Záměr jsem popisovala ve svém minulém článku o Banátu. Jde hlavně o podporu místní české komunity formou zatraktivnění turistického ruchu, který je v současné době asi jediný možný větší zdroj příjmu vesničanů.
 
Hlavní iniciátoři, Honza a Pepča Nestlerovi, okolo sebe opět shromáždili partu nadšených dobrovolníků a v osmi lidech jsme koncem května vyrazili na cestu.


Pepa Nestler, Banát


Honza Nestler, Banát

Uvítání místními bylo opět milé a přátelské, díky domluvené polopenzi jsme si užívali hromady skvělého domácího jídla. Hned první den za námi do Eibenthalu přijel i pan Gheorghe Lungu, místní ochranář. Loni nás nejdříve nejistě okukoval, ale po té, co mu kluci vyčistili od náletové zeleně nedostupné skalní okno, hlavní atrakci Jeskyně veteránů, se vztahy velmi vylepšily a troufnu si říct, že vzniklo nové přátelství. Tenhle sympatický ochránce přírody se řídí heslem: „Když v přírodě objevím něco nového, krásného, tak to raději úřadům nehlásím, protože by oblast zakonzervovaly a nikdo by z toho nic neměl. Lepší je, vzít si na pomoc k průzkumu partu amatérských horolezců nebo speleologů, a když je místo bezpečné, tak o něm šířit informace neveřejně dál.“ S tímhle chlapíkem jsme konzultovali naše další plány a s jeho tichým svolením podpořeným půl litrem hruškovice, dárkem z Čech, jsme pokračovali v rozšíření oblasti skal za srbskou vesnicí Svinițe. Samozřejmě jsme nejprve s lahví pálenky navštívili i místního starostu. Tím jsme měli v podstatě povolení vydané. V Rumunsku platí dvě zásady: 1. Nikdo ti nevystaví oficiální povolení, ale když o tom všichni vědí, můžeš konat beztrestně. 2. Co už je hotové, to nikdo nezruší a nezakáže.

Hned po příjezdu do skal, jsme zažili malé zklamání. Na vlajkové věži chyběla vlajka.  Věž je ze severu dostupná jednoduchou Normálkou (hodnocení 2). Vlajka byla odstraněna i s tyčí a s knížkou.  Tu vlajku bychom ještě pochopili, protože to byla česká vlajka u srbské vesnice (i když na rumunském území) a mohlo to působit jako okupace. Škoda té knížky. Už se nikdy nedozvíme, jestli v ní byl nějaký zápis.


Vlajková věž

Příroda je nezkrotná, naši činnost jsme museli zahájit stejně jako loni motorovými pilami a zahradnickými nůžkami.  Přelezli jsme loňské cesty, u některých upravili hodnocení a další den jsme se už pustili do nového díla. V masívu Centrální stěny vznikl nový sektor, který jsme nazvali El Banát. Dát si tam můžete osm cest ohodnocených obtížností od 5 do 8-. Cesty jsou technické i silové, užijete si spáry, pilíř, plotnu i pěkný převis.  Navázali jsme na střídání borháků a nýtů, aby se linie cest vedených vedle sebe nepletly. Přímo na skále vždy najdete nápis s jejím jménem a obtížností. Slanění je zajištěno řetízky, většinou společnými pro 2-3 cesty. Délka cest dosahuje až 30 metrů a až uvidíte ten výhled na vesnici, řeku a břehy sousedního Srbska, bude eufórka z lezení ještě větší. Připomínám, že skálu tvoří hrubozrnný pískovec a jističům doporučuji vzít si raději helmu. Nový sektor jsme doplnili do loňského průvodce a jeho aktualizovanou verzi najdete zde:  Horolezecký miniprůvodce lezením v Banátu - pdf


Eibenthal

Popsaný lezecký terén najdete asi 15 km cesty podél řeky z vesnice Eibenthal, kde doporučujeme vybudovat si základnu. Za slušné peníze snadno seženete ubytování v některé z klasických chalup, a to i se snídaní a večeří. Více na www.banat.cz nebo na www.dovolena-banat.cz. Ve Sviniți si pak můžete dát každý den před lezením třeba kafíčko a po lezení pivečko v místní hospůdce proti radnici, s vyhlídkou na Dunaj.


Hospoda U Medvěda

Ke každému lezeckému zájezdu patří také rest day. Tady si ho můžete užít dosyta třeba prohlídkou jeskyně Ponicova, výletem lodí po Dunaji, zajděte si na ryby, projeďte se na kole nebo koloběžce zapůjčené v hospodě U Medvěda… Nádherná je i zdejší příroda, kterou můžete prochodit po turistických cestách skvěle značených členy Českého svazu turistiky.  Za návštěvu stojí všech šest českých vesnic, které jsou v okruhu cca 30 km. Zajímavé je také jen tak sdílet obyčejný vesnický život zdejších krajanů, povídat si s nimi a objednat si u nich třeba pečenou rybu nebo jinou domácí pochoutku. Výhodou je, že v této oblasti můžete platit i českými korunami.

Námi vybudovaný terén Vám vystačí s lezením na 2-3 dny. Pokud výlet do Banátu pojmete jako týdenní rodinnou dovolenou, s uvedeným programem si úplně vystačíte.

Pokud se do Rumunska vydá lezec tělem a duší, kterého asi našich 32 cest neuspokojí, může si do této oblasti odskočit jako zpestření z Herkulových lázní (Baile Herculane), vyhlášené lezecké oblasti, kde si letos zalezl i Adam Ondra a zdolal zde dvě nejtěžší cesty Rumunska, které doposud nikdo nepřelezl. (Adam Ondra v Rumunsku)
A že stojí za to, zařadit do svých letních aktivit také lezení v Banátu, vidíte na přiložených fotkách.











Zažili jsme opět skvělý týden plný zážitků ze skal, společenské i kulturní vyžití a domů jsme si každý vezli kromě toho také třeba bochník domácího balkánského sýra, kančí klobásy a pravou šípkovou marmeládu.

Závěrem bych chtěla poděkovat sponzorům za finanční podporu, a to zejména horolezeckému oddílu Loko Teplice a jednotlivcům, kteří věnovali matroš, přispěli finančně i prací. A samozřejmě celé naší partičce.