LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Když už nemůžeš rukama, začni konečně lézt nohama.
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Pískaři jsou zpět!
Nová kniha Medaile na chvíli o olympijském příběhu Adama Ondry
Nová kniha Lékaři na horách: neviditelní hrdinové

Závody
SP skialpy Cortina d’Ampezzo ITA (06.04)
SP Šanghaj (09.04)
SP Wujiang (12.04)

Žebříček
Cesty:
17.Janošová 10776
18.Stribrny 10769
19. 10719
Bouldry:
17.Obal 9650
18.Vaňous 9500
19.Břicháček 9481
Hory:
26. 2926
27.Y 2861
28.HKvdf 2832

Výsledky
AIX ÁDR BOULDER SESSION (09.03)
2. ČP v bouldrech Praha (02.03)
ČP v bouldrech Praha (17.02)

Deníčky
5522 lezců
1088151 cest
Nové přelezy:
Prigionier 7b+/7c
Variante H 7b
Il Calabre 7c
Beach Boys 7b
Pergamen 7C+
El Trampol 7c
Kdyby Pras 9
Dolly Bust 9+
Echo 7c
Chosé Nepř 7B+

Stěny
SAUNA - Plzeň
V 16 - Plzeň
Big Wall - Praha 9 - Vysočany

Prodejny
LANEX eshop - Bolatice
Rock Point Plzeň Americká - Plzeň
Outdoor Centrum Rock Point Perštýn - Praha 1

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Tenkrát v Íránu

smallJaké to bylo v létě v Iránu, jak se tam leze, proč jsme se málem vrátili, proč se P pokadil a spousta dalších neužitečností z výletu.

Tož, konečně nastala doba vhodná k sesumírování zážitků z Íránského výletu. Předem pardon za chyby gramatické, stylistické, faktické i jiné, např. délku zápisu. Trip se odehrál v době od 29. 7. do 31. 8. 2013. V plánu bylo ještě 10 dní lezby v Arménii a Gruzii, což se odpískalo. Účastníci této homo akce byli Vojcek, Pitris a Polda/Pozdrav, veskrze hříšní lidé pánve Ostravské.
Jak to vše začalo je nejasné. Zkrátka se v hlavě vyloupl Irán (budu ho psát s kratkym „I“ bo je to rychlejší) a potom nastalo obtížné hledání lezeckých informací. Na síti se dobré topo sehnat skoro nedalo, komunikace s místními byla taky slabá jak svišť po zimě. Víza jsme řešili přes agenturu key2persia. Nutností byla dvojnásobná návštěva ambasády Iránské islámské republiky v Praze. Komunikace s ambasádou byla, na rozdíl od agentury, docela funky. Funky v tom smyslu, že člověk prostě musel být nad věcí z daného kaosu. Dobrá průprava.

Obrysy výletu se pořádně zhmotnily až při balení. V tento okamžik byly konečně definitivně zavrhnuty mačky, cepíny a příslušející srandy, takže nikdo nemusel odjíždět s vidinou bídné smrti ve zmrzlých gruzínských horách. Menší boj, způsobený úchylnou touhou po co nejlehčí výbavě (já) vs. touhou po co nejlepším ošefování všeho (P+V), skončil. Rozpůlili jsme dalekohled.


Pohled na Arménsko- Iránské pohraničí


Našich pět podpalubních švestek vážilo 64 kilo v jedné svini a balíkovém monstru. Se společností wizzair jsme se od Katovic vyloupli v gruzínském Kutaisi. Na svini nám přibyla červená nálepka „baggage must be inspected“. Vojcek si tedy šel popovídat do kanclíku. Jako vrchní ranhojič totiž zařídil, že naše dvě lékárny obsahovaly poněkud méně obvyklé vychytávky všeho druhu. Škoda, že jim rozuměl pouze on. Celníky ovšem pouze povrchně zajímaly lezecké cajky. Nuda. Dál bych to zkrátil: přebalování, hafo dohadování o ceně, jízda tzv. „posrávačka“ (umřeme dřív, než si zalezeme), Tbilisi, shánění plynových bomb. Jde to, obchod je zařízen, jméno nevím. Maršrutka, gruzínsko-arménské hranice, čekání, nervičky, zádrhele a lup, noční Jerevan, noc na autobusáku, směnárna, kdesi cosi a autobus do Teheránu. Trošku delší jízda. Mohla být o dost levnější, kdybychom jeli busem už z Tbilisi.
V Teheránu to bylo o rozum. Samozřejmě jsme neměli zjištěno a zajištěno vůbec nic. Tágo, výměna kaček (naráz jsme byli milionáři), hledání hostelu, všechno hrozně drahé, hledání internetové kavárny. Naštěstí bylo vedro a ramadán, takže jsme pěkně poznali kus Teheránu bo většina podniků byla zavřená. Kluci si pak dali pár hodin shánění jídla a průvodců. Já umíral na ulici žízní. Velká atrakce pro místní. Každý čuměl, zastavil, někdo šprechtil penglish (persian english), nabízel vizitky, čísla, kámoše a já nevím. Ramadán jsme pak atakovali a nadlábli se v jedné zapadlejší uličce. Zjistili jsme, že metro má supersrandovní ceny (dáš asi 6kč a můžeš jet třeba 5 hodin pod zemou). Ze severního terminálu jsme dojeli do Karaje, tam usmlouvali bus a konečně jsme byli v „horách“ v oblasti Pol-e-Khab. Konečně, za tmy pryč z mumraje a dostáváme se k lezení.


Hlavní převis v Pol-e-khabu



Pol-e-khab. Vesnička v úzkém údolí, řeka, milión zevlících irančanačanů, vedro, auta, mustafa café, holé vypečené kopce a- skály! Asi nějaký tvrdý písek, takhle si představuju Utah. Většina cest vynýtovaných, byť lehce podivně. Většinou převis a roztodivné spárky. To se mi líbilo. Sokolíky, prstíčky, baletění a síla. Občas lišty, plotny, kouty. Přítomna hnusná úchylka v nýtových žebřících na technické lezení vedle volně lezitelných cest. Příliš tady nepronikl „západní“ styl lezení. Iráni mají často špičkové drahé vybavení, ale příliš ho neždímají a sedí. Popř. hákují. Klukům jsme moc radost neudělali s tím, že jsme všechny cesty bez postranních úmyslů deklasovali o 1-3 fr. stupně. Vysvětluji si to tím, že Irán je hodně izolovaná země dík mezinárodním i vnitrostátním embargům. Současné vlivy dovnitř sice proniknou, nicméně velmi často jsou neúplné, popř. zdeformované.




Hned z rána vždy nastal tvrdý zevl v jeskyni protože mimo stín tekla roztavená skála. Dávali jsme čaj, šafránové zmrzliny, čočku s rýží, pitu a tak všechno. Mrkvový jam se ukázal být druhou nejsladší věcí na světě. Začínal jsem se těšit, co mi tato země ještě může degustačně nabídnout. Tou první věcí byl pak jam citrónový. Málem jsme chcípli na přeslazení. Jako vážně. Fakt.


Cesta za čistou skálou



Typické cesty polekhabské



Polekhab: 36°0'58"N 51°8'37"E


Vydali jsme se i pěknou cestičkou do panenského sektoru za nějakým tím prvovýstupem. Nové linky byly totiž naší hlavní motivací. Skoro jsme se při nástupu vypařili a stejně se nic neprublo. Skála měla v první části kvalitu posypky a nahoře byla hladká jak moje plechovka po obědě. Traverzováním zpět jsme objevili pár ucházejících směrů, nicméně všude bylo stigma pravěkého lezení. Dřevěné klíny, staré skoby a tak. Seznámili jsme se ovšem s Iránskou lezkyní Nasim. V Turecku poznala pár českých lezců a vyšlo najevo, že jeden mi operoval prst. Známá to firma na opravu lezců, určitě znáte. Takže zdravím do Prahy! Taky jsme se potkali s výborným typem Rasťou Križanem, tohohle času slovenským konzulem, jenž nám značně zachránil zadnice a vůbec si s námi asi užil. Ono totiž...


Oblast Baraghoon



Hlavní stage v Baraghoonu


S Nasim a její Shivou jsme nakoukli i do oblasti Baraghoon. Je to v poušti za Karaj city, u vesnice, kde se suší ovoce, určitě ji najdete. V kaňonu podél řeky zde zeje několik jeskyní, kde byly nalezeny pravěké mumie. My jsme žádnou nenašli, ale zato jsme si dobře zalezli. Vrtání zde bylo zatím spíše v procesu. Ale to, co bylo, bylo moc dobré. Nahnání do údajného 8a, které pustilo s třemi odsedy, ovšem jen utvrdilo v tom, že místní klasu je třeba brát hoooodně s rezervou. Lezení v mírném až vodorovném převise po všelijakých dírkách. Pár cest i pro vyložené bušiče. No a pozdě večer jsme našli vyrubaný stan. Co si budeme povídat, naše hloupost, důvěřivost. Věci za pár desítek tisíc fuč ale hlavně jsme nemohli pokračovat v našem plánu- jet do hor. Bez peří, batohu, dvojčat a dalšího to prostě nejde. Nejvíc to odnesl Vojta, mně zase nechybělo nic. Pan lupič byl asi vidlák bo věci zmizely naprosto bez koncepce. Aj čínské polívky. A půjčená ruční vrtačka s nýty. Po skvělém dni dlouho do noci depka jak prase. Ráno hard thinking, hard. Česká amba to nebere, voláme tedy Rasťovi, že potřebujeme na chvilku zázemí. Cestu k bratranecké ambasádě nám ukazují dva uhlazení koloušči (gayové, ano-skvělí lidi). Jejich kamarád vybíhá ze svého květinářství a dává nám každému velkou bílou kytku. Takto se táhneme Teheránem. Rasťo nás uvítá na slovenské půdě a otočí naším kolem osudu o 180°. Jednak tedy začne tím, že nalije whisky. Nabídne přespání a internet. Hlavně se ale vytasí půjčením prakticky všech věcí, které nám teď chybí! Na tomto místě tedy vyslovujeme velký dík a stvrzujeme pozvánku na písek! So, trip může pokračovat!


Díky, za každé nové ráno, díky, za každý nový den. Zde extraspeciální fotka dokumentující jedno z celých deseti čištění zubů!


Mírně jsme tedy pozevlili, pekelně dobře se najedli a další den ráno jsme se s motákem hlavy (zkuste popíjet se slováky, že) vydali pod nejvyšší hroudu Iránu a Blízkého Východu- Damavand (5 610). Dle doporučení místního borce pouze nalehko, bez stanu a vařiče. Žďárák a jídlo na cca 3-4 dny. Vybrali jsme severní stranu. Jednak je asi nejzajímavější, je tam nejméně lidí, no a hlavně se zde nevybírá žádný poplatek :-D Tak- den bloudění v mlze, nevyspání, dehydratace, správná stezka, výšková nemoc, shelter 2 asi v 4 900 a 32 Iračančanů. Kluci výškou padli a já mohl sníst všechny dobroty, kterými jsme byli obdarováni. Ráno se na nás směje zbrusu nová sněhová pokrývka, vítr a mlha. Z místních to všichni balí. Pitris vypadá, že umře. Vojta tež, ale jako zodpovědní kucí to přece jen jdeme zkusit nahoru. Po nějaké době se musíme rozdělit. Po okraji vrcholového kráteru tak bloudím sám. Málem mi praskne hlava ze sirných výparů. Šup rychle dolů, do shelteru 1, kde je víc kyslíku. Pitrisovi se udělalo lépe, ale zato přišel o trenky, když podcenil sílu svých střevních plynů :-) Při západu slunce P valí na flétnu, doprovázím ho štěrkovým tancem. V noci mě probouzí bolest oka. Ale ať ho mnu, jak chci, nic v něm nemám. Lehký zánět spojivek. Naštěstí náš zdravoťák má vše potřebné. Další den sestupujeme v překrásném počasí po nádherné náhorní planině. Z Nandalu stopujeme ochotného dědu a pak pár hodin stopnutou cisternou až do Teheránu.


S Armádou špásy



Cestou na pupek, pod druhou boudou



Vojta bojuje



Pupek Damavand


Domlouváme se s Rasťou na společné lezení na Alam Kooh (4 848).  Toto je druhá nejvyšší hora Iránu a její severní stěna měla skýtat asi 800m lezení v pěkné žule. Bohužel Rasťo musel zamakat na pracovních úkolech, což určitě přineslo plody jinde. Kupříkladu v Isfahánu, odkud byli poté propuštěni slovenští paraglidisté.
Po prohlídce Teheránu jsme se vydali s Nashim na cestu pod Alam Kooh. Náš rozpočet zde rozhodil fakt, že v maršrutce jsme jeli pouze my čtyři. Zbytek spolulezců od Nashim zkrátka nedorazil. Naši mysl dále rozhodil fakt v podobě Vojtovy těžké nevolnosti. Zkrátka vrchem spodem, slabost i hlava. Po celodenní cestě jsme se konečně ocitli v turistické základně Road Barrak, což obnášelo i zaplacení vstupního poplatku, který je vymezen pouze pro cizince a to ve výši cca 20 dolarů (pro studenty asi 50% sleva). V poslední základně Vandarboon nastalo přebalování a vážení materiálu na zítřejší transport pomocí mezků. Ráno, po složité domluvě, jsme se rozloučili s Vojckem. Jeho stav totiž nedovoloval pokračovat do basecampu. Domluvili jsme se tedy, že se prozatím zkusí stabilizovat dole.


Hotel California a tři vyžírci



Cesty jsou zde pestré, leč skály lámavé



Světlá, efemerní chvilka Vojtova



Gory



Severní stěna Alam Kooh


Nasim, Pitris a já jsme třeba ve tři hodiny konečně stanuli pod severkou Alamu. Ej jaké bylo naše rozčarování, když jsme ji viděli! Stěna pěkná, což o to, bohužel zvící výšky pouze asi 421 metrů. Zkrátka totok nezavánělo slibovaným bigwallem. Druhý den jsme se rozlezli v jedné z lehčích cest- Rhost/Alaie. Bulvy jsme začali valit již na nástupu, který byl značně erodovaný. Kolem popadávaly kameny ze stěny a byla zde natažena fixní lana- staré kroucené plastiky, pseudokotvené kupř. v jedné nepěkné skobě. Naše cesta byla značně nevyvážená-lehčí úseky maximálních obtíží asi 5+ UIAA se střídaly s technickými úseky asi A1/A2, popř. se sněhovými poli. Osypku jsme ovšem měli právě z těch plastových lan, které se průběžně zjevovaly. Toto jsem ještě nikde jinde neviděl (a moc jsem toho neviděl!). Iránci jsou schopni po těchto rakovinách šplhat i volné úseky a čistší lezení, jakož i bezpečnost, jim asi moc neříká. Že se to nevyplácí, bylo patrno, když v předešlý den spadl z normálky jeden z průvodců po použití starých fixů. Na vrchol jsme se prozatím nevyplazili, jelikož skála posledních délek měla výběrovou kvalitu kypřícího prášku. Vršek zatím neměl žádnou prioritu.


Hnusík na štandu



Závěr cesty Rhost/Alaie



Umývárna


Následující den byl rest. Ostatně nikdo nešel lézt, jelikož byl ohlášen vrtulník, který měl vyzvednout zmíněné ostatky. Balili jsme se tedy na lezení v trojičce s Nasim a sledovali záchranářskou akci, jak vystřiženou z absurdního divadla. Jen zmíním, že tělo vyzvednuto nebylo. Pouze bezprizorní svačina postaršího data došla klidu v jednom z žaludků. Nasim nás obohatila koncepcí své výbavy. Vážně. Bohužel nás také obohatila o pár dekagramů navíc a následující vynášku materiálu. Ta byla poněkud lichá, poněvadž nás málem smetla kamenná lavina v nástupu. A druhý den jsme stejně nebyli o nic rychlejší než s vybavením.
Večer se trochu jamovalo a ráno se šlo lézt. Hamedan je v prvních asi 5 délkách velmi pěkné lezení. To, že místo nejtěžší délky za 7a+/7b šlo o asi 6b+, jsme přešli. Ale lezení A2 místo 6b+ už nás fest nakrklo. Díky podobným okolostojíčnostem jsme se hore vyškrábali pozdě v noci, v zimě a větru. Přešli jsme přes hřeben do plechového bivaku a jali se nouzově přespat. Došla nám voda i jídlo a komunikace s Nasim docela zamrzla. Skopali jsme se dolů, zničení jak kecky. O to větší úlevu jsem pocítil, když v táboře čekal vytlemený Vojta. Jeho příběh byl plný srajdy, dehydratace, infuzí a vzkřísení. Teď stál téměř, téměř v plné síle natěšený na lezení. O to horší mu bylo sdělit, že do té posrané stěny už jen tak nevlezeme. Únava, strach z lokrů a zklamání ze stěny prostě vyžadovalo odpočinek. V následujících dnech ovšem foukal takový vichr, že nám jednu noc i převrátil stan nad hlavami. Trochu bouldrování, experimenty s iránskou kuchyní (ta tradiční je vážně moc moc dobrá!) a šup zpět do Pol-e-khabu, konečně udělat nějakou liňajku.


První délky Hamedanu jsou vcelku pěkné



Nasim v rychloakci



Takou tam mají krajinu



Budering


Slibně vyhlížející sousední kaňon, který jsme si již zběžně prošli, nám najednou zarazil důležitý človíček za bránou. Prý vojenská oblast. Shodou okolností jsme tedy tento den podnikli výlet s teheránským turistickým spolkem, který nás vzal na prohlídku nějakých jeskyní a následný piknik. Zde se lidé naprosto uvolnili a já si připadal skoro jako u nás. Roušky a šátky byly odloženy, hrálo se hu-tututu a polévaná. Další den jsme byli vpuštěni do vojenského újezdu a vyškrábali se pod vyhlídnuté směry. Bohužel intimnější seznámení s linkami odhalilo stopy dávných dobyvatelů. Dobuchaly se tedy alespoň poslední nevylezené cesty v Pol-e-khabu. V Teheránu jsme si nechali většinu fidlátek a dvě noci prozevlili v kopcích nad Teheránem. Menší oblast Band Yakhchal tam nabízí ne úplně malé množství boulderů, několik kratších cest a pěkné výhledy na okolní krajinu a Teherán. Pak už busem přes Turecko do Kutaisi, ochutnávka pitiva a dom.


Okolí Pol-e-Khabu


Na závěr by se zřejmě hodilo nějaké srhnutí a koneně praktické info. Tak tedy- znovu prosím ne. Irán je v zimě supr na skialpy, čehož je důkazem Rasťo. Taky může být velice zajímavý z kulturního hlediska. Pro lezení jakéhokoliv druhu jsou ovšem mnohem vhodnější ostatní regiony. Země je to v severní části a ve známých městech bezpečná, hraniční oblasti se příliš nedoporučují. My jsme si připadali mnohem bezpečněji než v Arménii a Gruzii. Musí se dodržovat určitá základní pravidla. Ty najdete na těch internetech. Všechny naše vědomé i nevědomé prohřešky ovšem prošly bez sankcí, či dokonce povšimnutí. Nejsem odborník, ale země se zřejmě mění, postupně se liberalizuje, což ovšem může do budoucna vyvolat spor s vládnoucím režimem. V podstatě vždy jsme se domluvili dobře anglicky. Někdy se musel vhodný spíkr pohledat. Voda se sehnat dá, člověk se k ní musí sklonit. S ohnivou nápodobně.
Všechny lezecké a outdoorové cajky v Teheránu seženete. Hadry jsou levné, leč do jednoho fejky. Ceny ostatního jsou jak kdy, může být levno i dráž. Potřebujete hotovost-my jsme měli eura. Ke svým účtům se prostě nedostanete. Internet je cenzurovaný, ale za cenu zpomalení se většina bloků dá obcházet. Kluci tam jsou často fešáci, ovšem holky jsou u nás mucho hezčí. Naštěstí. Každý, kdo šprechtí, se s vámi dá do řeči. To je tak asi vše.

Zdarr a sílu
Pozdrav JPP



Vojta trénuje trad-style





Stánek se zmrzlinou



Za pár eur se z vás stanou milionáři



U bačů doma



Oslí karavánka cestou pod Alam-kuh



Slanění Rhost/Alaie



Průzkum Hamedanu



Iránské hu-tututu



Příprava místní polévky Hash



Pohoda, klídek a tabáček nad Teheránem



Kopečky u Turecka



Polda   [úpravy] 13:56 12.03.2014Tisk 

Reklama:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 moc pěknej článeque15:23:19 12.03.2014
Pobavil mě, přestože jsem většině textu, patrně díky ostravskému nářečí, neporozuměl. :-)
Okatejodpovědět 
 Re: moc pěknej článeque15:54:32 12.03.2014
nic si z teho synku nerob,to nebylo ostravsky, to bylo hotentotsky... ale zažitek asik fajny...
klasikodpovědět 

 Parada...19:29:43 12.03.2014
Za me: 1*
- strhujici vypraveni bez prikaz a zbytecnych sracek(misty z nezbytnymi...).
Nejen lezenim clovek je ziv - je to o poznavani nepoznaneho, o lidech & zazitcich.
Tak je spravne a tak to ma byt. Gratulace k podarenemu a nevsednimu podniku !
petr_plodpovědět 

 dobree21:03:54 12.03.2014
čet sem to a superr podnik, škoda žes mi toho tenkrát v tom vlaku nestačil říct víc..
Matessodpovědět 
 Re: dobree22:01:01 12.03.2014
Jak si někdo může vybrat takový místo jako Írán to nechápu,tam bych nejel i kdyby mi někdo zaplatil mega
frantaodpovědět 
  Re: dobree08:52:17 13.03.2014
To se svou omezenosti muzes pripravit o dost. Ja bych tam jel znova 1000x radeji, nez treba do hnusnyho Egypta.
maraodpovědět 
  Re: dobree11:23:13 13.03.2014
Co na tom nechápeš? Co máš proti?
honzaodpovědět 

 parádnickej report!23:18:49 12.03.2014
Dík moc, pobavil jsem se a dozvěděl něco užitečností nadto. Ať to leze dál!
Lukýnoodpovědět 
 Re: parádnickej report!12:55:08 13.03.2014
Taky se připojuji k poděkování za článek - takové tu chybějí :-)
fleshodpovědět 

 Parada!08:44:06 13.03.2014
Uplne super clanek, opravdu dobre napsany a navic i dobry lezecko objevitelsky pocin. Mit jako vy 20 a pul nebo kolik mate,  take bych jel. Malokdy tyhle clanky prectu dokonce, ale tenhle v pohode a do Iranu se tedy taky nepodivam. Gratulace a dik! Asi.
Martas.odpovědět 
 Re: Parada!10:42:11 13.03.2014
jojo, nádhera
odpovědět 

 Gratulace15:36:02 13.03.2014
Byl jsem na vaší přednášce na Družbě a byla jedna z nejdelších a zároveň nejlepších co jsem kdy zažil. Díky!
Martinodpovědět 

 super22:38:06 13.03.2014
Jojo, pekne chuopci, pekne:)
kmlodpovědět 

 Daleké kraje07:39:38 14.03.2014
Skvělý. Dobrodružství jak má bejt. Více takových článků.
Steveodpovědět 

 super článek.15:51:39 14.03.2014
držím palec na další výlety!
vendaodpovědět 

 Paradne...10:34:25 15.03.2014
.... dobrodružstvo chlopi klobuk dole a dik za rozpravanie s talentom ;) miso
Misoodpovědět 

 odvaha-dobrodružství13:30:24 17.03.2014
...jste kluci šikovní.. gratuluji k výkonům a odvaze.Článek se mi moc líbil, nerozumněla jsem akorát výrazům odborným to bude asi tím ,že nelozím  po skalách.Zajímavé a nevšední počteníčko.
Alice
Alice odpovědět 

 odvaha-dobrodružství13:45:54 17.03.2014
...jste kluci šikovní.. gratuluji k výkonům a odvaze.Článek se mi moc líbil, nerozumněla jsem akorát výrazům odborným to bude asi tím ,že nelozím  po skalách.Zajímavé a nevšední počteníčko.
Alice
Alice odpovědět 

 Nasim12:15:47 23.03.2014
Nasim je the biggest bitch of the world, přefikla komplet všechny
Edgarodpovědět 
 Re: Nasim12:30:18 23.03.2014
mě ne, jak to???
kpt. nemoodpovědět 

 Foto dne:
Pupek
Pupek
 Databáze cest:
Všechny cesty (173636)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Llíberpool 6b Llíber
Veri Veritat 6c+ Pinell De Brai
Carpe Diem 6c Llíber
T.J. 6b Pinell De Brai
1 7 Paní Skála
Nově komentované:
Legendy V Českých Zemích 7A+ Panský Les
Koukolský Tvrďák 7 Koukolova Hora
Hang-on-dog Přímá Varianta IXb Labské Údolí - Pravý Břeh
Jarní Únava 7- Koukolova Hora
Koukolský Tvrďák 7 Koukolova Hora

 Nově v diskusi:
Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest |

 Nové komentáře:
díky za článek | Re: betabrejky | Re: betabrejky | Re: betabrejky | Re: betabrejky | betabrejky | Krasa | Re: Kdo má vlastně jet? | Re: Kdo má vlastně jet? | Jak branická skála |

 Kde to vře:
Nadcházející valná hromada ČHS má být 13. dubna 2024 v Praze (150)
Vstříc lepším zítřkům. A nebo ne? (49)
Mauritánie - únor 2024 (21)
IFSC: mezi funkcionáři na olympiádu nominován stavěč Jan Zbranek (16)
Žádost o zařazení na program Valné hromady ČHS 2024 (12)
Video: Adam Ondra dává na flash boulder za 8B(+) ve Švédsku (10)
Namibie 2023 - Spitzkoppe - Namibijský Matterhorn. (8)
Saské pískovcové lezení je na seznamu kulturního dědictví UNESCO (7)
Olympijské sporty se nově rozšíří o skialpinismus (6)
Elias Iagnemma oznamuje přelez bouldru Burden of Dreams 9A (5)

 Nově v inzerci:
PÉŘOVÝ SPACÁK WARMPEACE SOLITAIRE 500 - 195 L | Hledám spolulezce | Koupím koule na posilování | LS Olympus Mons EVO | Expediční kalhoty RAK | Mammut goráčovka | Velký mágopytel Petzl Sakab | LEZEČKY | Jizerky apod. | Prodám přilby k lezení |

 Anketa:
Jaký je váš názor na dodržování lezeckých pravidel?
 Plně je respektuji 
 202 
 Většinou respektuji, záleží na konkrétní situaci 
 214 
 Mám s tím problém, ale občas ano 
 214 
 Nezajímá mě to, lezu podle svého. 
 196 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Partneři:
Treking.cz
Hledáte si pěkné ubytování v ČR na Váš výlet či dovolenou? Vyberte si na webu MegaUbytko.cz v sekci chaty a chalupy pronájem. Pokud plánujete cestovat na Slovensko a potřebujete ubytovanie na Slovensku, ty nejlepší ubytovací zařízení, chaty, chalupy, roubenky naleznete na stránce chaty na prenájom.

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.